Otevřete oči
Kvě 05 2017

Život je horská dráha. Zavřete na ní oči nebo pojedete naplno?

Život je jedna velká horská dráha plná výstupů, sjezdů, otáček, nenadálých vývrtek, ale i občasných rovinek. Když stojíte před reálnou horskou dráhou v nějakém velkém zábavním parku a koukáte na ní, vidíte všechny její zákruty, dokážete odhadnout nejhorší místa i slyšíte jekot těch, kteří se už vezou. Nic z toho vás však nepřipraví na to, když se pak skutečně připoutáte pětibodovým bezpečnostním pásem a zapnete si všechny kapsy, abyste nepoztráceli polovinu věcí.

 

Život je stejný. Tisíc lidí vám může říkat „Ta třetí zatáčka byla v klidu“ nebo „u toho střemhlavého pádu jsem myslel, že je konec.“ Ani všechny příběhy světa vás však nepřipraví na tu vaší osobní jízdu. Na vaší zkušenost. To vy jste nyní v centru dění a se všemi nástrahami, emocemi i nečekanostmi se musíte vypořádat po svém. Co na tom, že soused odvedle říkal, že je to v pohodě. On závratě v deseti metrech třeba nemá. Co na tom, že se pět dalším udělalo nevolno. Právě vy máte třeba žaludek z ocele.

 

Příklad horské dráhy je analogií k životu se vším všudy. Na podobné podněty a situace, které přichází, reagujeme všichni různě, a i když cesta všech pasažérů života končí na jednom místě, na hřbitově, všichni se lišíme v tom, jak si tu jízdu užijeme. Zavřeme oči? Budeme se držet souseda za ruku? Vezmeme si prášky na spaní? Nebo budeme celou dobu vřískat s očima dokořán a užívat si každý flip?

 

Když pojedeme celou cestu se zavřenýma očima, možná pak budeme na konci litovat, že jsme je ani na chvíli neotevřeli, zatímco všichni budou nadšeně popisovat světelný tunel ve 48. vteřině.

 

Otevřete oči!

 

Dýchejte zhluboka. Užijte si, jak gravitace mává vašima rukama do všech stran. Jděte do toho naplno! Dívejte se nahoru, ať to má ještě větší grády. Klidně se na konci i pozvracejte, hlavně, když budete mít zážitek, na který se nezapomíná, který se vypráví, který nevyhasne.

 

V životě máme každý den mnoho příležitostí buďto otevřít oči a žít naplno nebo je zavřít, vzít si „prášky na uklidnění“ a nějak to přežít. Co si většinou vybíráte vy?

 

  • Když vám zavolá kamarád „pojeď o víkendu na výlet“, pojedete? Nebo budete raději doma?
  • Když vás osloví člověk v autobusu, dáte se s ním do řeči, nebo se od něj odvrátíte a budete dělat, že neexistuje ani jeden z vás?
  • Když přijde čas jednat, jednáte, nebo pozorujete, jak jednají ostatní?
  • Když přijde čas se rozhodnout, kolik síly vás stojí se rozpohybovat? Možná byste jí do toho měli dát víc.

 

Den má 86 400 vteřin a v každé z nich se můžete rozhodovat. V každé z nich může čekat štěstí. V každé z nich je zaručeně život.

 

Tak otevřete oči!

 

Pokud chcete a nevíte jak, počkejte si na další článek.

0 Komentářů
Sdílej příspěvek
Prozatím zde nejsou žádné komentáře

Odeslat komentář